Gaara my lover

Novinky: ERROR!!! Čtěte VŠICHNI...!!!!!!

Gaara příběhy

Příběh 16.

Samota...
Už víc jak týden mezi nimi vládlo nepětí. Gaara den ode dne víc a víc shledával, že s Watanabe není něco v pořádku. Jednoho dne se na něj podívala se očima, ve kterých se zračilo překvapení a strach. Nevěděl co to má znamenat, ale věděl, že dívka mu to nijak neusnadní. Watanabe byla pořád neklidná a jeho už začala hlodat zvědavost. Chtěl vědět ta tajemství, která před ním tajila. Její nervozita se projevovala různými způsoby. Stejně jako toho dne, kdy se dívka opařila vroucí vodou. ,,Sakra!" Zaklela. Gaara jí přinesl studené obklady. ,,Watanabe co se děje?!?" Zeptal se jí Gaara. Watanabe si přiložila obklady na ruku. ,,Nic. Co by se mělo dít?" Chlapec si povzdechl. ,,Myslíš, že to nevidím? Jsi nervozní a pak děláš takovýhle hlouposti. Ruce se ti klepou a občas se sotva držíš na nohou! Vážně mi nechceš něco říct?" Dívka se sesula na kolena. ,,Vážně mi nic není. Jenom se teď necítím nejlíp." Gaara si klekl vedle ní. ,,Do háje! To pálí!" Ulevila si. ,,Víš začínám si o tebe dělat starost. Podle mě mi něco tajíš." Nedal si Gaara pokoj. Watanabe se nadechla. ,,Nech toho! Svoje jsem to k tomuhle řekla." Vyjela na něj. ,,Ale já ti chci jenom pomoct!" Přesvědčoval ji. Najednou se jí na tváři objevil triumfální výraz. ,,Víš jak mi pomůžeš? Prostě se seber a odejdi. Nech mě tu. Dál už s tebou nejdu." Gaara nechápal. ,,CO? Já, něco jsem ti udělal, nebo co??" Zavrtěla hlavou. ,,Ne. To ne, ale víš. Tady moje cesta končí. Já.... dál už prostě nedju. Promiň." Gaara se zvedl s odporem ve tváři. ,,Jak chceš. Nutit tě nebudu!" Sebral se a odcházel.
Watanabe bylo hrozně. Při káždém metru, který chlapec ušel se jí chtělo brečet víc a víc. Jeho postava se zmenšovala dokud nezmizela úplně. Slzy už neudržela. Gaara doopravdy odcházel. Neměl chuť se otáčet i když se toužil vrátit.
Od té doby prožíval Gaara dny plné otupělosti. Uvědomil si, že ještě nikdy necítil takovou samotu. Občas se budil a myslel, že dívka je stále s ním. A proto byla jeho bolest ze sklamání o to větší. Zas a znova se ptal. jestli to bylo vůbec nutné. Ale odpovědi se mu nedostalo. Všude bylo ticho. I v jeho hlavě. Žádný vnitřní hlas. Nic. Watanabe byla pryč a sní i její smích. Nezůstalo mu po ní nic. Tedy až na malý stříbrný křížek. Cenil si ho víc, něž čehokoli jiného. Od té doby věděl, že samota je pro něj to nejhorší na světě. Už nechtěl být sám, ale co mu zbývalo...?
Poslední komentáře
22.01.2009 19:41:30: fňuk fňuk to je dojemný! chudák Gaara
 
Sins....I forgive you...But...Now you´re done it again...