Gaara my lover

Novinky: ERROR!!! Čtěte VŠICHNI...!!!!!!

Gaara příběhy

Příběh 18.

Služba...
Watanabe se napřímila. Teď už to vlastně ani nebyla Watanabe. Gaara měl pocit, že její síla se dá srovnat s tou jeho. Najednou začala děsně řvát. Řvala jako lvice a to doslova. Oba dva chlapci na ni hleděli s úžasem v očích. Řvala opravdu silně a tak dlouho, dokud se jí na každé ruce neoběvili čtyři šrámy. Jako by jí něco poškrábalo. Její řev slábl. S podřezanými žílemi jí docházela síla. Krev se hromadila kolem ní ohromnou rychlostí. Pak přestala řvát úplně. Najednou bylo všude děsivé ticho. Dívčina krev se rozlévala pískem. A písek jakoby podrážděný její krví, se začal zdvyhat a pomalu dopadat na dívku. Gaara neměl ponětí co se stane až jí ten písek obalí celou. A taky nechtěl nic ryskovat. Vynaložil obrovské množství chakry aby písek udržel od Watanabeninýho těla. Písek měl ohromnou sílu. Nechápal to. Nikdy se mu ještě nestalo, že by nedokázal písek ovládat. Pomalu mu docházely síly a věděl, že ten písek už dlouho neudrží. Otočil se na kluka. ,,Pomoz jí!" Zakřičel na něj. ,,Tak to ani náhodou. Snažila se mě zabít. Jenom ať jí ten písek třeba sežere!" Odsekl. Gaara se naštval. ,,Tak hele. Tohle nebyla nabýdka. To byl rozkaz. Koukej jí odtamtud vytáhnout. A jestli to neuděláš, tak tě zabiju! Tím si buď jistý. Je to tvoje sestra. Nemužeš jí nechat umřít. Tak koukej zvednou ten svůj zadek a dojít pro ní. Ten písek tu nemůžu držet věčně!" Překvapeně se na něj podíval. Pak se neochotně zvedl a snažil se co nejrychleji se dostat k dívce. ,,Tak dělej!" Zakřičel Gaara. ,,No jo furt." Zamumlal kluk. Popadl Watanabe a odtáhl jí do dostatečné vzdálenosti od písku. Gaara ho pustil a vyčerpaně dosedl na zem. Písek smíchaný s dívčinou krví zasyčel a zmizel. Došoural se k Watanabe a popadl jí za ruce. Krev jí z rukou stále tekla. Musel to nějak zastavit. Vzpoměl si na tu mastičku, kterou ona ošetřila jeho ránu na krku. Prohledal její věci. Krabičku našel, ale byla prázdná. Tak a sem v koncích. Prohrábl si vlasy. Vsunul ruku pod dívčinu hlavu a nadzvedl jí. ,,Odpusť mi." Zašeptal. Nemohl jí zachránit. Neměl žádnou takovou mastičku, jako ona. Její bratr mu položil ruku na rameno. Otočil se na něj. Podal mu stejnou krabičku, jako byla ta Watanabenina. Překvapeně ji vzal do rukou. ,,Nebyla jediná kdo tu krabičku dostal. Teta jí dala i mě. Je to vzácná mast. Teda aspoň se to říká. Já tomu nikdy nevěřil a tak jsem jí nikdy nepoužil. Můžeš si jí nechat." Nechápal to. Vždyť přece o to mu šlo, aby dívka umřela. Nezáleží mu na ní. ,,Neprokazuju službu jí, ale tobě." Upozornil ho ještě. ,,Díky..."
Žádné komentáře
 
Sins....I forgive you...But...Now you´re done it again...