Gaara my lover

Novinky: ERROR!!! Čtěte VŠICHNI...!!!!!!

Gaara příběhy

Příběh 21.

Nitky vzpomínek...
Hleděl jí do očí. Do jejích plamenných očí. V mysli se mu najednou vybavovali nitky vzpomínek z dob, kdy ještě byli spolu. Přesně si vzpomínal na její smích a jiskřičky v modrých očích, které patřili jen jemu. Kamarádů měla spousta, ale svůj volný čas raději trávila se svým bratrem. Ano. Miloval ji za to, jaká byla. Jak jen mohl zapomenout. Gaara se tiše vytratil.Watanabe využila příležitosti. Udělala znak rukama. ,,Jutsu divokých koček!!" Vykřikla a vzápětí se jí zas změnili oči a ruce. ,,Je čas to dokončit." Řekla a podívala se na něj. ,,Ne už ne Watanabe." Řekl tiše, ale dívka ho slyšela. ,,Co?" Zeptala se ho. Ten tichý hlas byl až zoufalý. A prosebné oči, které slibovaly modré z nebe, kdyby ho vyslechla. Najdnou měla chuť ho obejmout a říct mu, že ho má ráda. Ale ta bolest ze zrady jí dělala díru v srdci. ,,Chtěl bych ti to vysvětlit." Ozval se znovu tiše. Watanabe protočila oči. I ona měla najednou hlavu plnou vzpomínek. Zoufalstvím se jí až podlamovali kolena. Byla stále ještě vyčerpaná a věděla, že mu sí dát aspoň šanci. ,,Dobře. Máš na to minutu." Řekla potom a zrušila svoje jutsu. Dřív nebo později by se zrušilo samo. Docházeli jí síly, které ani pořádně nenačerpala. Takumi se snažil vtěsnat do jedné minuty své pocity a myšlenky. Při jeho vyprávění měla v obličeji samolibý výraz. Ale to co ho znervózňovalo nejvíc bylo to, že ten její výraz se vůbec neměnil. Došlo v té jedné minutě i na slzy, prolité Takumim. A hned na to ho bodla u srdce narážka, kterou vypustila dívka z úst. ,,Šetři si ty své slzy na dobu, kdy mě budeš prosit abych se slitovala." Prohlásila tvrdě. Ani přesto to nevzdával. Vysvětloval, dokud si neuvědomil, že jeho čas vypršel. Zakončil to tedy a pomalu se smiřoval se svou prohrou. Potom co tohle vyslechla měla chuť bratrovi všechno odpustit. Ale zdráhala se mu uvěřit. Ale co když má pravdu. Ztratím svého bratra jen kvůli své tvrdohlavosti? Stála před situací, kterou bylo nutno vyřešit okamžitě. Nakonec se rozhodla dát mu šanci. Ovšem ještě v hlavě musela zformulovat, jak mu to má říct. Když dlouho nic neříkala, Takumi se rozhodl pro svou jedinou poslední  záchranu. ,,Mám tě rád. A už tě nechci nikdy ztratit." Řekl bolestně. Watanabe se v očích objevili slzy. Sledovala očima svého bratra, který se zvedl a šel pomalým a váhavým krokem k ní. Usmál se a pak ji objal. ,,Tohle už mi nikdy nedělej!" Řekla, ale na tváři jí hrál šťastný úsměv. Zas to byla jeho sestřička. Taková jako znával. ,,Tak co? Máš holku?" Zeptala se z nenadání a vyvedla ho tím z míri. Ale na to si všiml, že si z něj utahuje. ,,Ty malá mrcho." Zaútočil na ní. Watanabe se se smíchel dala na úprk. Vítr jí cuchal vlasy a ona si připadala zas jako malá. Ano. Teď je zase šťastná...
Žádné komentáře
 
Sins....I forgive you...But...Now you´re done it again...