Gaara my lover

Novinky: ERROR!!! Čtěte VŠICHNI...!!!!!!

Gaara příběhy

Příběh 29.

.........................
Tenhle díl sem nechala bez názvu. Stejně nevím jako ho pojmenovat. Je toho hodně. No a navíc je poslední a mě připadá, že mi zabral nejmíň času. tak si to aspoň užijte. A doufám, že mě za to, co se tam stane moje kámoška (nositelka ctěného jména Watanabe) nezabije. "Sry Wan, ale takhle to má šťávu!"

Watanabe z koutku úst vytekl pramínek krve. Ani se ho neobtěžovala setřít. Hleděla do tváře chlapcovi, který jí probodl. Byl to její bratranec Mayushi. On sám byl vyděšený. Bylo jasné, že chtěl zabít Gaaru a ne ji. Snažil se vytáhnout meč, ale Wan mu to nedovolila. Popadla meč za ostří a vždy ho trhla zpět. Nebrala ohledy na to, že se jí zařezával do ruky. Bolest v břiše a mírná úleva, že už porodila. Věděla, že už jí nezbívá moc času. Rána tímhle mečem je vždy smrtelná.
,,Mayushi!!!" Zaječela na něj. Vyděšeně jí pohlédl do očí.
Nemohla mu dovolit, aby se zmocnil meče. Pak by byl i schopný porazit Gaaru. Po krátkém přetahování o meč ho pustil. Věděl, že tenhle boj nemůže vyhrát. Chtěl utéct, ale Gaarův smrtelný písek ho v okamžiku roztrhal na kusy.
 Watanabe bylo jasné proč se Mayushi pokusil Gaaru zabít. Byl do ní zamiovaný, ale bylo to jednostraný. Nemohla ho milovat. Byl to její bratranec. A navíc byl pošahanej.
Vyčerpaně padla na kolena. Gaara se k ní vrhl.
,,Proč si to udělala? Nemohl mě zabít mečem!" Zeptal se jí a poprvé uviděla v jeho očích slzy. Bolestně se usmála.
,,Ne Gaaro. Tenhle meč probodne všechno. Tvůj písek byl v tomto případě zranitelný, jako by tu ani nebyl. A rána tímhle mečem je smrtelná v každém případě." Řekla. Z výkřikem si vytáhla meč z těla. Bezvládně se položila na zem. Podepřel jí hlavu a podíval se do bledého obličeje. Wan otevřela oči. Gaara plakal. Poprvé ho viděla plakat. Chtěla si ho rukou přitáhnout blíž a políbit, ale síla jí už opustila nadobro. Další pokus vzdala. Všiml si její snahy a sám jí políbil. Najednou měl slanou příchuť i z dívčiný strany. Taky plakala.
,,Miluju tě." Zašeptala mu do rtů.
,,Miluju tě." Vrátil jí to Gaara. V krku měl sucho.
,,Řekni..., řekni Narutovi, ať mi odpustí." Zašeptala z posledních sil. Neptal se jí, jakto, že zná Naruta. Jen přikývl.
Další záchvat pláče se dostavil v okamžiku, kdy mu její hlava ztěžkla v ruce. Je mrtvá. Měl chuť křičet. Vykřičet svou bolest do světa. S rozklepanýma rukama jí zatlačil oči, které byli otevřené a hleděli na jasné nebe.
Seděl u jejího těla a všechno najednou potemnělo. Z nebe se spustil déšť. Otupěle zíral do její tváře. Už se nikdy neusměje. A ani už mu nkdy nic neřekne. Ta jistota mu naháněla strach.
Slzy na tváři se mu mísili s deštěm. Sbohem Wan...
,,Naruto.." Vykřikl.

S trhnutím se probudil. ležel v bílé posteli. Byl v pokoji kde bylo všechno tak stejné, až se mu z toho chtělo zvracet. Vedle postele seděl Naruto.
,,Co se děje?!?" Zeptal se ho, když uviděl jeho šťastný výraz.
,,Gaaro! Konečně jsi se probudil!" Vyjekl nadšený Naruto.
,,Jak..., jak to myslíš?" Nechápal Gaara.
,,No, byl jsi v kómatu. Už přes rok." Oznámil mu, jako by mu zděloval kolik je hodin.
Gaara vytřeštil oči. Chtěl něco říct,a le do pokoje strčila hlavu sestřička.
,,Konec návštěv!" Oznámila Narutovi. Gaara na ní zůstal hledět. Vypadala přesně jako Watanabe. Naruto se zvedl.
,,Tak čau, brácho." Rozloučil se a odešel. Sestřička vešla do pokoje. Otevřel ústa, jakoby jí chtěl něco říct. jejich oči se setkali a jeho zaplavil příval emocí. Pak to ale přešlo. Tak jen zaklapl pusu. Posměšně si odfrkl. Takže to celé byl sen. tak děsivě živý, ale naprostá kravina. Já a zamilovaný? Leda ve snu. Jo to Gaara vystihl. Zatímco on si myslel, že ten rok prožil s Watanabe, doopravdy byl jenom v kómatu. Zašklebil se. Jaká ironie...

Konec!!!
Poslední komentáře
22.01.2009 20:39:31: hele nabylo tam dřív ještě něco s tou sestřičkou?smiley${1}
21.12.2008 12:57:54: OMG...fakt k tomu nemám čo viac povedať...
21.09.2008 19:02:34: to je tak ůžasný i když trochu dost smutný
13.07.2008 22:49:56: smiley${1}Jaj to som nevedela, ale dakuuujeeem za komplimeent xD
 
Sins....I forgive you...But...Now you´re done it again...